lemma, -tu s. (6. j. -tu, -tě), zř. -y ž. 1. log., mat. věta, kt. byla předem dokázána jako pomocná k důkazu jiné (složitější) věty; pomocná věta 2. jaz. řidč. lexikální slovní jednotka se všemi tvary reprezentovaná základním (heslovým) tvarem, heslové slovo (v slovníku, indexu ap.); lemmatický [-ty-] příd.: l. důkaz