marnivý příd. 1. ješitný, samolibý, domýšlivý: m-á ctižádost; je m-á na svou krásu 2. mající zálibu (často rozmařilou) v zdobení svého zevnějšku: m-á žena; m-é slečinky 3. řidč. marnotratný, rozhazovačný: m-é manželky; přísl. marnivě; podst. marnivost, -i ž.: lichotilo to jeho m-i; uražená m.; ženská m.