milion [-ón], milión, -u m. (čísl.) (6. j. -u) (z it.) 1. tisíc tisíců: půl m-u korun; dvacet sedm m-ů obětí druhé světové války; několik m-ů červených krvinek; před mnoha m-y let; ztráty jdou do m-ů korun; až nás půjdou m-y (V + W) 2. (jen j.) expr. velmi mnoho; hodně, náramně: času ještě m.!; měl do toho m. chutí; m. hromů do vás (zaklení) †3. milion, milión, milióne (v platnosti citosl.) vyjadřuje údiv, leknutí n. hněv: m., já bych skály lámal (Kosm.); m-e, co to vidím?; — milionový, miliónový příd.: m-é masy pracujících; m-é hodnoty; ob. expr. m. chlapík báječný; → expr. zdrob. k 1 miliónek, -nku m. (6. mn. -ncích); — milionkrát, miliónkrát čísl. nás. přísl.: kmity opakující se až m. za vteřinu; přen. expr. m. jsem ti to už říkal! mnohokrát; — miliontý, milióntý čísl. řad.: m. návštěvník výstavy; — miliontina, milióntina, -y ž. část celku vzniklá jeho rozdělením na milión stejných dílů