mistr, -a m. (mistrová v. t., mistryně v. t.) (z lat. zákl.) 1. (dř.) řemeslník provozující řemeslo jako živnost: m. zednický, tesařský, kominický ap.; m. krejčí; m. popravčí, zast. m. ostrého meče kat 2. dílovedoucí v továrnách; přední dělník: otec je mistrem v továrně na letadla; dílenský m. 3. znalec, odborník; tvůrce, původce vynikajícího díla literárního n. uměleckého; umělec: m. ve vypravování; m. pera spisovatel; m. dláta sochař, koncertní m.; – spis nezapře svého mistra; dílo chválí svého mistra, ♦ ob. expr. na to je on m. (též metr) to dokonale umí, zná; i m. (tesař) se utne i znalec, odborník se může dopustit chyby 4. čestný titul pro vynikajícího umělce, sportovce a časté oslovení výtvarných, hudebních n. slovesných umělců: M. Švabinský; M. Jirásek; vyprávějte o svých prvních skladbách, Mistře!; zasloužilý m. sportu; mezinárodní m. (v šachu); m. světa, Evropy, republiky v šermu ap.; mistři světa (v kopané) mužstvo zvítězivší ve světové soutěži 5. učitel, vůdce směru, školy, skupiny: je žákem svého mistra; žák nad mistra; taneční, baletní m.; náb. Kristus, zvl. v poměru k apoštolům: m-ova kázání 6. hist. někdejší akademická hodnost (zkr. M.): upálení mistra (M.) Jana Husa; Mistr Kampanus (román Zikmunda Wintra); → expr. zdrob. mistřík, -a (6. mn. -cích), mistříček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.