nabíti dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) 1. (komu) ublížit ranami, dát bití, výprask: nabil kamarádovi; nabil mu holí, co se do něho vešlo 2. expr. (co, co čím) velmi naplnit něčím (stlačeným); řidč. (co kam) vtěsnat, nacpat, napěchovat, natlačit: nabitá peněženka; n. aktovku knihami; vlak byl nabit do posledního místa; měl hlavu nabitou starostmi; doba nabitá problémy (Olb.); – nabila do peci, co se jen vešlo (Klost.); lidí i dětí nabito jako much (Herb.) 3. (co; co čím) naplnit nábojem (střelnou zbraň), naplnit něj. prostředkem k dalšímu použití; (co kam) vložit jako náboj (do střelné zbraně), vložit jako prostředek k dalšímu užití: n. pušku, dělo; n. ručnici ostrým nábojem, naostro; n. kazetu (před fotografováním) naplnit deskou n. filmem; – n. kulku do ručnice; n. film, desku (před fotografováním) vložit do kazety, založit (fot.); tech. n. vývrt naplnit trhavinou; elektr. (co) dodat něčemu elektrický náboj (op. vybít): n. kondenzátor 4. (co, při důrazu na množství čeho, do čeho, *koho, co nač) narazit, natlouci, zarazit, zatlouci, vrazit, přitlouci: n. hřebíky (hřebíků) do stolu; Iliju na kůl nabiju (Hol.); n. tabulku na dveře; — nabít se dok. i ned. (koho, 2. p.) bitím mnoho n. často potrestat, trestat (v. na- II): co jsem se toho děvčete nabila, ale nic platno; — ned. nabíjeti