nadběhnouti (*nadeběhnouti Havl., Svět.) dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. (komu; *si koho, co) zkrácením cesty n. jinou cestou někoho, něco předejít, předběhnout n. dohonit; nadejít (komu): n. někomu přes pole; nadběhl si povoz pěšinou; přen. řidč. (čemu) předejít něco a postavit se tomu na odpor: n. zlu, nedostatkům 2. nadběhnouti si zkrátit si cestu; nadejít si: nadběhla si humny 3. řidč. zast. (komu, čemu) vynasnažit se dotěrným n. nedůstojným způsobem získat něčí přízeň: sama jste zeťovi nadběhla (Rais); nikde kariéře nenadběhl (Maj.) 4. řidč. (komu, čemu) naskytnout se, nahodit se: tam (u kostela) nenadběhne příležitost k hádkám (Klost.)