nadejíti dok. (1. j. -jdu, rozk. -jdi, -jděte, min. -šel, podst. -jití, přech. min. -šed) 1. (komu, *koho; *si koho) zkrácením cesty n. jinou cestou někoho předejít n. stihnout; nadběhnout (komu): n. někomu uličkou; nadešel hezké děvče (Bezr.); nadešla si dceru 2. nadejíti si zkrátit si cestu; nadběhnout si: n. si stezkou po lukách *3. (si koho; komu) získat něčí přízeň, naklonit si někoho: hezky si je všechny nadešel; i musím si ho nadejít a tak si přízeň jeho získati (Tyl) 4. kniž. (o čase, události) nastat, přijít: nadešlo ráno; nadejde chvíle, kdy...; nadešel památný den; — ned. nadcházeti