nadjeti, nadejeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, podst. -jetí) 1. (komu, čemu) rychlou jízdou, zkrácením cesty n. jinou cestou někoho předstihnout, předjet n. stihnout: hajný nadejel pytlákovi na kole; n. autobusu 2. nadjeti si, nadejeti si zkrátit si jízdu volbou kratší cesty: vůz si nadejel 3. (nad co) vjet nad něco; (o jeřábu) zastavit (přesně) nad něčím: n. těsně nad míchačku; — ned. nadjížděti