naplakati dok. (1. j. -pláču, -pláči, rozk. -plač, -plakej) zř. (co, při důrazu na množství čeho) pláčem vyronit: n. plné dlaně (slz) (Hol.); — naplakat se dok. i ned. mnoho a často plakat, mnoho času proplakat (v. na- II): co se pro hocha, nad nemocnou naplakala; napláču se, než si na samotu zvyknu; → nás. naplakávati se