nebe, -e s. (též nebesa, -es s. pomn.) 1. obloha: jasné n.; noční n.; hvězdné n.; hvězdy na nebi; nebes báň; čnít k nebi; n. se zatáhlo; (utábořit se) pod širým nebem venku, bez přístřeší; mezi nebem a zemí ve výšce, ve vzduchu; má hlavu u n. je velmi pyšný; žádné stromy nerostou do n. na každého dojde, všechno má své meze; vynášet, chválit do n., do nebes velmi, přehnaně; ob. spadnout z n. octnout se v něj. situaci a nevyznat se v ní; je jako z n. spadlý udivený, překvapený; nikdo učený z nebe nespadl vše vyžaduje učení; snést modré z n. učinit všechno, ve všem vyhovět 2. (v náb. představách) sídlo bohů a domnělé místo věčné blaženosti zemřelých: anděl z n.; bože na n-sích; dostat se do n.; Otče náš, jenž jsi na n-sích (modlitba); přen. poněk. zast. v někt. ust. spoj., ve zvoláních ap.: děkovat nebi; buď mu n. milostivo; to mi vás n. poslalo; v platnosti citosl. n-sa! vyjadřuje podiv, hrůzu, strach, překvapení ap.; žít, mít se jako v nebi (čast. v ráji), mít n. (čast. ráj) na zemi žít v štěstí a v blahobytu; vidět, mít v něčem své n. pokládat to za štěstí, být tím šťasten; být v sedmém (též devátém aj.) nebi velmi šťasten; chyba, nespravedlnost do n. volající velká, neslýchaná; psí hlas do n. nedojde nízká pomluva se nedotkne čestných lidí; expr. to je n. a dudy velký rozdíl; dvě naprosto rozdílné věci, kt. nelze srovnávat; pane na nebi! (zvolání podivu) 3. nebesa, -es s. pomn. látková střecha (zvl. nad postelí n. nošená při průvodech nad knězem); baldachýn: lože s n-y; nést n. o Božím těle 4. nebesa, -es s. pomn. mysl. hořejší část sítě rukávníku, do kt. se chytají koroptve; expr. zdrob. nebíčko, -a s.