nebo, kniž. neb (nář. lebo Herb. aj.) sp. souřadicí I. vylučovací 1. (ve větách netázacích) spojuje věty n. větné členy, z nichž jen jeden platí, jejichž významy se navzájem (v různé míře) vylučují; někdy je vylučovací poměr oslaben na pouhou eventuálnost, popř. má význam prostě slučovací (u první věty n. členu bývá někdy, zvl. při silnějším vylučovacím významu, sp. buď, ať) (před nebo se čárka píše tehdy, nejde-li o význam pouhé eventuálnosti, popř. slučování): anebo: ať ve dne, n. v noci; musíme si přispíšit, n. nám vlak ujede jinak; je tam možno jet vlakem, n. je tam možno také jít pěšky; buď já, n. ty jen jeden z nás; buď dnes, n. zítra; za světla n. za tmy; na mezích, v úvozech n. na rumištích; četl n. psal; velký n. malý; dříve n. později; ano n. ne; všichni, n. nikdo; za hodinu n. i dříve eventuálně, možná; já n. ty nezáleží na tom, který z nás 2. (ve vylučovací otázce) vyjadřuje (v růz. míře) její vylučovací význam (o psaní čárky platí totéž co pod 1): či: půjdeš tam pěšky, n. se svezeš autobusem?; ptal se, zda se naň ještě pamatuji, n. zda jsem už naň zapomněl; přijdes dnes, n. zítra?; dáš mi o tom zprávu telefonicky, n. písemně? 3. připojuje větný člen n. větu, kt. opravují n. doplňují předcházející výraz n. vyjádření (zprav. ve spoj. nebo spíše, nebo lépe, nebo vlastně aj.) (před nebo, neb se čárka píše); anebo, či: rybník, n. spíše kaluž; úhlová pohyblivost střelby, n. lépe pohyblivost dráhy střelby; velmi zřídka, n. vlastně nikdy 4. uvádí dodatečně zjišťovací otázku po okolnosti, kt. by bránila uskutečnit obsah předcházející věty (před nebo, neb se čárka píše); anebo, či: mohl bys k nám přijít, n. jsi už zadán? II. příčinná, kniž. neb, zast. a nář. nebo neboť: první láska jest nejlepší, neb se v ní nebe jeví (Hál.); více slyšel nežli viděl, nebo mu již přecházel zrak (Jir.)