niva, -y ž. 1. kniž. a nář. pole, role; rovná plocha polní n. luční: zorat nivu; – zelené nivy; nivy plny vůně otav (Rais); nivy se vyprázdnily (A. Mrš.); bot. vysokohorská louka složená z vysokých trav a bylin; geol. pobřežní plošina při říčním toku, za povodní zaplavovaná 2. bás. půda vůbec, kraj: opouštěl nivy italské (Třeb.); přen. jít pustou světa nivou (Vrchl.); → zdrob. nivka, -y ž.