oba čísl. zákl. (ž. a s. obě, 4. m. oba, ž. a s. obě, 2. a 6. m., ž., s. obou, 3. a 7. m., ž., s. oběma; u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. se užívá na označení počtu obojí, v. t.) jeden i druhý, dva k sobě patřící: přijďte k nám oba; nést, držet oběma rukama; psát po obou stranách; bolí mě obě oči; při důraze oba dva: přišli oba dva; ♦ rozhazuje oběma rukama velmi utrácí; mít obě ruce levé být neobratný, málo zručný; zamhouřit nad něčím obě oči shovívavě prominout i velké nedostatky