obojí čísl. druh. (má též tvary jmenné: j. 1. ž. obojí, *oboje, 4. obojí, *oboji; 1., 4. s. obojí, *oboje; mn. 1. m. živ. obojí, *oboji, neživ. oboje, 4. m. obojí, oboje; 1., 4. ž., s. obojí, oboje; u jmen pomn. a hromad. se tvarů jmenných užívá většinou též ve význ. čísl. zákl., např.: dostat oboje uhlí za letní i zimní období; složený tvar tu častěji vyjadřuje spíše druh: obojí uhlí, tj. oba druhy, např. černé i hnědé; zř. jako podst. s. obé, -ého) 1. jsoucí v obou růz. druzích: pekly se koláče i mazance a o. se rozdávalo; o. vojáci, aktivní i rezervisté; trochu suchých konvalinek, trochu fádních upomínek — obé za nic nestojí (Mach.) 2. u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve význ. čísl. zákl. oba: oboje housle; oboje mužstvo; o. látka; o. možnost, snaha; mládež o-ho pohlaví hoši i děvčata; náb. přijímat pod o. (též podobojí), pod o. způsobou pod způsobou chleba a vína