obraz, -u m. (6. j. -e, -u) 1. znázornění, zobrazení (zprav. umělecké) někoho, něčeho malbou, kresbou, rytím ap. na ploše, malba, kresba, podobizna ap.: o. krajiny; namalovat o.; výstava o-ů; oltářní o.; je hezká jako o. (čast. obrázek) velmi; živý o. představení uměleckého díla (malířského, sochařského, dramatické scény) osobami bez pohybu; fot. latentní o. na nevyvolané exponované vrstvě †2. socha: mramorové o-y (Zey.) 3. odraz podoby na něj. hladké, zrcadlící ploše: dívala se na svůj o. v zrcadle; o. měsíce v řece; fyz. dvojrozměrný průmět předmětu: o. skutečný, zdánlivý, přímý, převrácený 4. podívaná (na co), pohled, výjev: milý o. rodinného života; o-y z mládí; rozkošný o. hrajících si dětí 5. vypodobení, popsání něčeho slovy n. jinými prostředky; vylíčení: literární o.; historický o.; napsat o. ze života venkovského; O-y z ciziny dílo Jana Nerudy; hudební o. Vyšehradu 6. názor, představa, ponětí (o něčem): rozbor: o. současné situace; učinit si o něčem o.; o. mladého pána byl s ní (Olb.); med. krevní o. mikroskopický rozbor krve, hematologický; klinický o. nemoci 7. oddíl (básnického, dramatického, hudebního díla): hra o 7 o-ech; děj vrcholí v závěrečném o-e 8. osoba n. věc, kt. připomíná něčím charakteristické vlastnosti, city ap. někoho, něčeho n. kt. je typickou nositelkou něj. vlastnosti: byla živým o-em své matky podobou; je stvořen k o-u božímu (zast., pův. náb.) je dobrý, pěkný člověk; – být o-em skromnosti, píle vzorem, příkladem, ideálem; beránek je o-em mírnosti symbolem; zpít se pod o. (boží) (expr.) do němoty; vypadat pod o. (boží) (expr.) pod lidskou důstojnost, špatně *9. odraz, odlesk, reflex: o. plamenů (Jir.); zlaté jejich (hvězd) o-y (Zey.) 10. umělecký o. est. smyslově konkrétní a zároveň zobecňující odraz skutečnosti v uměleckém díle (např. zobrazení lidského charakteru, typu); liter., jaz. přenesené pojmenování, obyč. na základě podobnosti n. věcné souvislosti (metafora, metonymie aj.); → zdrob. obrázek, obrázeček v. t.