operace, -e ž. (z lat.) 1. kniž. provádění, provedení něj. činnosti; výkon, úkon: rozdělit práci na jednotlivé o.; slučovat několik pracovních o-í v jednu; filos. logická o. kombinační proces stanovené povahy, který dovoluje odvodit z daných logických útvarů útvary nové; mat. početní výkon; tech. ukončená část technologického postupu prováděná jedním dělníkem n. četou; chem. chemický úkon n. pochod (např. destilace, filtrace aj.); ekon. obchodní n. finanční akce většího rozsahu; voj. souhrn bojové činnosti podle jednotného plánu k dosažení urč. cíle: obranná, útočná, ústupová o.; armádní, frontová, strategická o. 2. chirurgický zákrok: o. slepého střeva; lehká, těžká o.; podrobit se o-i; přestát o-i 3. zast. a nář. nesnáz, obtíž, potíž: pomyslil, že s ním takovou o-i měly (Tyl): operační příd.: o. technika; o. zákrok operace: o. sál, stůl, nůž; tech. o. nářadí určené pro urč. operaci, speciální; voj. o. základna, armáda; přísl. operačně: využít území o.