oproti předl. a přísl. I. předl. s 3. p. proti; vyjadřuje 1. poněk. zast. vztah místní, skutečnost, že někdo, něco zaujímá polohu, postavení před někým n. něčím: viděl o. sobě děvče jako makový květ (Něm.); stála o. muži žena pobledlá (Zey.) 2. poněk. zast. vztah nepřátelství k někomu, něčemu: v boji stál muž o. muži; postavit se o. všemu, co ruší mír 3. kniž. ve srovnání s někým, něčím, na rozdíl od někoho, něčeho (zvl. pro vytčení protikladu): žil jsem mnoho roků, ale ty jsou nic o. příštím (Vrchl.); dokázal svůj názor o. všem tehdejším badatelům; o. vám jsem přece jen mnohem starší 4. kniž. rozmanité vztahy k někomu, něčemu; vzhledem, vůči: stal jsem se o. všemu již otrlým (Svob.); čeho si lidé nedovolí o. slepci? (Olb.); stával se bezohledným o. vlastní rodině II. (též *oprotiv Podl.) řidč. přísl. naproti: o. slunéčko v přenádherném šatě (Heyd.)