opustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (koho, co) zůstavit někoho, něco samotného, bez péče, ochrany, pomoci ap.: o. koho v neštěstí; o. svedenou dívku; neboj se, neopustím tě; o. rodinu 2. (koho, co) odejít, vzdálit se (od koho, čeho; z čeho): průvodce nás ani na okamžik neopustil; diváci opustili stadión odešli ze stadiónu; Havlíček opustil Prahu a usídlil se v Kutné Hoře; nechtělo se mu o. loď vyjít z lodi; o. státní službu vystoupit ze služby; pes opustil stopu ztratil; meče opustily pochvy byly vytaseny; řeka opustila své koryto změnila; teprve za měsíc opustil lůžko vstal po nemoci 3. (koho, co; †od koho, čeho) vzdát se, zříci se (koho, čeho), zanechat (koho, co), upustit (od koho, čeho): o. staré tradice, ideály; o. myšlenku na smrt; zast. o. od toho mladého člověka (Podl.) 4. (koho, 4. p.) zmizet, ztratit se: štěstí ho opustilo; odvaha, rozvaha, naděje ho opustila; opustily ho síly; opustila ho řeč nebyl s to promluvit ○ předp. po-; ned. opouštěti