oslovení, s. 1. slovo n. slova (zprav. jméno n. titul v 5. p.), jimiž se mluvící (n. píšící) obrací k posluchači (čtenáři): přátelské, vlídné, důvěrné, uctivé o.; o. soudruhu, příteli; o. v dopise; jaz. jazykový výraz, kt. označuje, ke komu se obrací řeč 2. řidč. apostrofa: hymnické o. jarní přírody 3. kniž. proslov, promluva, alokuce: o. Napoleonovo k Francouzům (před bitvou u pyramid) (Durdík); v. též osloviti