osloviti dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. obrátit se s řečí na někoho, začít mluvit k někomu: o. neznámého chodce; čekal, až bude osloven; o. cizince francouzsky 2. užít slova n. slov (zprav. jména n. titulu v 5. p.), kterými se mluvící (n. píšící) na někoho obrací: o. někoho soudruhu, příteli; oslovil ho jménem; ned. oslovovati