oslyšeti dok. (3. mn. -í, trp. -šen, †-šán) kniž. (koho, co; †koho, čeho) nevyhovět něčí žádosti; odmítnout, odmrštit, odbýt, nevyslyšet: smutná úloha oslyšeného milovníka; o. prosbu; zast. Křesomysl jich neoslyšel (Jir.); nebudu oslyšán (Čech); — ned. oslýchati