otázka, -y ž. (2. mn. -zek) 1. projev, jímž se snažíme něco dovědět, jímž se tážeme, ptáme; dotaz, optání: vyslovit o-u; dát, položit, klást o-u; odpověď na o-u; dětské o-y; nevyslovená o.; ústní, písemné o-y (při zkoušce); lehká, těžká o.; o. a odpověď; přen. s o-ou v očích; jaz. o. přímá, nepřímá; o. doplňovací, zjišťovací; řečnická o.; pádové o-y 2. věc vyžadující zkoumání a řešení; problém: národnostní o.; sociální, hospodářské, politické o-y; o. sjednocení Německa; mravní o-y; ženská o.; bytová o.; palčivá, otevřená o.; řešit o-y; dotknout se aktuálních o-ek; někdy nadbytečné, např. jednat o o-ce mezd místo o mzdách 3. ve spoj. to je o., to je o. (něčeho) vyjadřuje nejistotu n. závislost: to je o., co se stane, co udělá to je nejisté; to je o. peněz řešení toho závisí na množství peněz; to je o. života a smrti na tom závisí život n. smrt: to je o. času řešení toho závisí na množství času; řešení, rozhodnutí přijde časem: bylo o-ou cti vytrvat do konce; → expr. zdrob. otázečka, -y ž.