předcházeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k předejíti 1, 3, 4: řidč. předcházel známé a zdravil je; – p. soupeře (v útoku); p. otcovo přání splnit je dřív, než je vysloveno; p. (dobrým) příkladem někoho (řidč. někomu); p. se v lichotkách; zř. p. (svými znalostmi novinek) spoluobčanům (Ner.); – p. vznik choroby; p. poruchám 2. řidč. (koho, 4. p.; komu) jít, ubírat se před někým (op. následovat 1): (děvče) spatřilo předcházející nám klíčníky (Ner.); zprav. ve spoj. předcházela ho (řidč. mu) dobrá, špatná pověst 3. (~; co, *koho; čemu, *komu; řidč. před čím, *kým) být, dít se, vyskytovat se (zprav. v časovém pořadí) před něčím, někým (op. následovat 2): zapomenout na vše, co předcházelo; události předcházející tu (té) chvíli; co předcházelo před jeho vystoupením; zř. všichni, kdokoliv mu (Nerudovi) předcházeli (A. Nov.); doba, která před Nerudou předcházela (Vrchl.); pýcha předchází pád (přísloví) vede k záhubě 4. p. si k předejíti si: lichocením si ho předcházeli získávali jeho přízeň; p. si dívku nadcházet jí †5. (koho, co) předčit (vyšší úrovní), vynikat nad někoho, něco: česká garda předchází uherskou (Jir.) †6. (co; čemu) mít přednost před něčím: všeobecné dobro předchází prospěch jednotlivce (Klicp.); zájem veřejnosti předchází potřebám soukromým (Baar); předcházeti se, řidč. předcházeti ned. k předejíti (se): hodiny se stále předcházejí, řidč. předcházejí; nás. předcházívati, předcházívati se