překupník, -a (6. mn. -cích) (*překupovač, -e, Šlej.) m. (překupnice, -e, nář. překupka, -y, Staš., ž.) kdo kupuje zboží k dalšímu (zprav. drobnému) prodeji: hospodyně prodávaly vejce a drůbež do města překupnicím; p. kradeného zboží; → expr. zdrob. *překupníček, -čka m. (Šal., R. právo)