přemítati ned. kniž. 1. (o čem, poněk. zast. co; ~) obírat se něčím; přemýšlet 1, uvažovat, hloubat 1 (o čem): p. o svém životě; látka k přemítání; přemítalo tom, co četl; p. v duchu, nahlas; poněk. zast. přemítám to alespoň rok (Vrchl.); p. relativitu hodnot (K. Čap.); zast. ve spoj. p. na mysli (co): p. na mysli příhody minulých dnů (Tyl) 2. kniž. a zast. zprav. ve spoj. p. listy (v knize) (Jir., Pujm. aj.) převracet; (v čem; řidč. co) listovat: p. list za listem (Herrm.); – p. v knížkách (Herb.); p. žurnály (Sez.); — přemítati se (*sebou Wolk.) ned. kniž. a zast. 1. převracet se: řádky přemítaly se mu před očima do kolečka (Čap.-Ch.) 2. rychle, hbitě sebou házet, poskakovat 1: po sosnách přemítaly se veverky (Hol.) 3. (v čem) přehrabovat se, probírat (se): p. se ve starých dopisech (Herrm.) ○ předp. na- se, roz- se, z-, z- se, za-; → nás. přemítávati; — dok. přemítnouti; — v. též přemetati