panství, s. 1. moc, vláda nad někým, něčím, ovládání někoho, něčeho; nadvláda; řidč. převaha, rozhodující vliv vůbec: země sjednocená pod panstvím Přemyslovců; uznávat něčí p.; p. německých okupantů; šířit, upevňovat své p.; koloniální p.; třídní p. buržoazie; p. monopolů; – p. dolaru; řidč. p. rozumu, svobody; počátky české literatury pod panstvím latiny; hájili p. jazyka svého (Jir.) †2. území někým ovládané: jižní hranice Jiskrova p. (na Slovensku) (Jir.) 3. hist. (za feud.) správní jednotka vytvořená feud. pojetím státní správy a pozemkového vlastnictví; pozemkový majetek velké rozlohy; dominium: k p. patřily dvory a pivovar; ředitel p. †4. příslušnost k stavu panskému, stav, hodnost šlechtice vyššího stupně: budu mít nejen po p., nýbrž i po selství (Hol.); dědičné p. (Havl.) *5. hanl. (dř.) příslušnost k buržoazní, zejm. úřednické vrstvě, stav pána, člověka tzv. vyššího stupně společenského: každý chce být jen pánem s pérem za uchem, známe to p. (Rais); expr. zdrob. k 3 panstvíčko, -a s. (6. mn. -ách): malé p.