panstvo, -a s. 1. hist. (za feud.) nejvyšší šlechta; šlechta, vrchnost vůbec; páni (ve význ. 1): p., rytířstvo a měšťané; p. ze zámku; p. má věčně jen masopust, co sedláci zmírají hlady (Vrchl.) 2. (v třídní společnosti vůbec) zaměstnavatelé (služebnictva), páni: služka měla těžký život u svého panstva; p. není doma 3. (v buržoazní společnosti) majetkem n. postavením významnější osobnosti; honorace: p. v divadelních lóžích; vrchnostenští úředníci, samé "p." (Jir.); kněz, učitel nebo vůbec někdo z panstva (Herb.); hanl. hornické p. (Maj.) (o důlních dozorcích); žert. v oslovení společnosti: račte dál, p.