paprsek, -sku (†paprslek, -slku, -sku, Tyl, †papršlek, -šlku, -šku, Mácha, *paprsk, -u, Bezr.) m. (6. mn. -scích) 1. sled světelných n. též tepelných částic vysílaných přímým směrem z něj. zdroje: p. vycházejícího slunce; bledý měsíční p.; mdlé p-y svíčky; radiátor vyzařuje tepelné p-y; přen. ani p. světla nepadl do té záhady ani stopa vysvětlení; p. poznání pronikl jí hlavou náhlé uvědomění si něčeho; p. zlosti sálající z oka (Šmil.) zlostný pohled; fyz. proud záření korpuskulárního n. elektromagnetického původu o nekonečně malém průřezu; dráha tohoto proudu: světelné p-y; ultrafialové, infračervené p-y; paprsky , , ; rentgenové p-y; p-y X; elektronový p.; hmotné, kosmické p-y 2. kniž. něco utěšeného, dobrého, příjemného, krásného, vzácného, někdy jen nepatrná míra toho; záblesk, zákmit, zásvit; projev, náznak: teplé p-y mateřské lásky; slunit se v p-ích milosti, přízně; p. naděje, útěchy, svobody; p. úsměvu 3. prudký tenký proud tekutiny, páry ap.: p. vody vytryskl z hadice; stříbrné p-y vodotrysku; vyfukovat kouř v ostrých p-ích 4. jedna z čar rozbíhajících se ze společného středu; vůbec část jistého seskupení podobně se rozbíhající od středu: p-y vrásek u očí; p-y monstrance; vrata s vyřezávanými p-y; geom. přímka: promítací p.; svazek p-ů; bot. dřeňový p. výběžek dřeňového pletiva od středu lodyhy k okraji; zeměp. p. nárazu (dopadu) (v seizmice) spojnice urč. místa na zemském povrchu s hypocentrem; tech. součást kola spojující jeho střed (náboj) s obvodovou částí (loukotí n. ráfkem) 5. něco, co připomíná svazek paprsků: text. (u tkalcovského stavu) mřížka s hustě rozsazenými třtinami k řízení hustoty a pořadu osnovních nití; zeměd. podélný trámeček u bran, v němž jsou upevněny hřeby; zool. rohovitá podpora rybí ploutve; bot. okrajové květy v úboru (např. u kopretiny, slunečnice); knih. police regálu; expr. zdrob. *paprseček (Jah.), *paprsleček (Svob.), -čku m.