peníz, -e m. 1. (mn. 2. -ů, řidč. -něz, 3. -ům, 6. -ích, 7. -i) tenká destička (zprav. okrouhlá) ražená z kovu, sloužící jako platidlo (růz. hodnoty); mince 1: zlatý, stříbrný p.; falešný p.; pamětní p. ražený k něj. významné příležitosti, medaile 2. mn. peníze (2. -něz, 3. -nězům, 6. -nězích, 7. -nězi) státem uznaný prostředek směny mající funkci platidla, udavatele a uchovatele hodnoty: kovové, papírové p.; drobné p.; oběh peněz; hotové p. hotovost 4; vydělat, utratit hodně peněz; ukládat p. do spořitelny; mít p., přen. být bohat;: být bez peněz, nebýt při p-ích nemít právě peníze; expr. mít peněz jako želez (smetí, babek) velmi mnoho; za málo peněz málo muziky; být na p. (jako čert na hříšnou duši) velmi chtivý peněz, lakomý; sedí na p-ích nerad je vydává; nesbírám p. na ulici nevydělávám je lehko; ob. to není p-i k zaplacení to má velkou hodnotu; to jde, leze do peněz je nákladné; čas jsou p. (pořek.) má cenu; ekon. zvláštní zboží vyjadřující míru hodnoty ostatního zboží, zprostředkující oběh zboží, sloužící jako platidlo a jako forma akumulace a úspor; práv. dř. sirotčí p. 3. jen j. č. poněk. zast. ob. (peněžitá) částka, obnos, suma: dělalo to hezký p. velkou částku; stálo to směšný p. velmi málo; pracoval za bídný, nepatrný p. za velmi malý ptat †4. jen j. č. náklad, útraty: nechal (ho) za svůj p. cvičit (Něm.); zdrob. penízek, penízeček v. t.