plemeno, kniž. a zast. plémě, -plemena, -ene s. (j. 3. -u, -i, 6. -ě, -u, -i, 6. mn. -ech) 1. velká skupina lidstva lišící se od jiné zvláštními typickými znaky, především barvou pleti: p. bílé, žluté, černé 2. kniž. a zast. kmen 3, národ: p. Čechů; ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě (píseň svatováclavská) 3. rod, pokolení: lidské plémě; expr. ještěrčí plemeno, plémě (zprav. žert. o ženách); hadí plemeno, plémě úskoční, zákeřní lidé; plémě Evino lidé n. ženy; Adamovo bídné plemeno (Zey.) lidstvo; hanl. je to plemeno!; psí plemeno!; zř. novorozeňátka ženského plemene (Čech) pohlaví 4. řidč. expr. druh lidí spojených společenským zařazením n. vlastnostmi: vodní plemeno (Mor.) voraři, lidé žijící u vody; lenivé plémě (Jir.) 5. zool. zeměd. početná skupina hospodářských zvířat téhož druhu vyznačující se společným původem a urč. stejnými biologickými, morfologickými a užitkovými vlastnostmi; částečně dědičná odchylka uvnitř druhu, zejm. u živočichů domestikovaných; bot. poddruh (zvl. u pěstovaných rostlin): p-a loveckých psů; vypěstování nových plemen; – kulturní p. mrkve 6. plemenění, chov, pěstění: nechat si (zvíře) na p.