podnebí, s. 1. (též †ponebí Havl., Zey.) průměrný stav povětrnostních jevů (teploty, srážek a pohybu vzduchu) v urč. krajině; klima: mírné, drsné p., tropické p.; p. vhodné pro léčbu; přen. kapitalistické p. (Fuč.) *2. též ponebí podnebesí, nebe, obloha: tiskly se hory do zlatého p. (A. Mrš.); kostřičky stromů tam nahoru, tam v ponebí se zadívaly (Boj.) 3. též ponebí, půnebí nář. půda pod střechou: macecha vylítla na p. (Něm.); spát na ponebí (Baar); jít se vyspat na půnebí (Vrba) †4. též ponebí poschodí: p. staré věže (Čap.-Ch.); stavení o jednom ponebí (Jir.) 5. řidč., též ponebí, půnebí patro v ústech: šťavnaté maso lahodilo jazyku i p. v ústech (Havl.); jazykem si (kočí) o ponebí lupá (Heyd.); víno ku půnebí tisk´ (Ner.) †6. jen ponebí baldachýn, nebesa: p. z flanderských koberců (Zey.); expr. zdrob. podnebíčko, řidč. ponebíčko (Vrchl.), půnebíčko, -a s. (6. mn. -ách)