pohan, -a m. (1. mn. -é, -i) (pohanka, -y ž.) (z lat.) 1. příslušník někt. náboženství, jehož podstatou je mnohobožství; vyznavač jiného náboženství než křesťanského n. nepokřtěný člověk vůbec: staří Čechové byli p-y; nepoddajná p-ka; o těch p-ech tureckých (Jir.); žert. malý p. (Her.) dítě dosud nepokřtěné 2. kniž. vyznavač antického názoru na život a umění: p. pozdní renesance (Vrchl.) †3. hanl. (z katol. hlediska) nevěřící, nekatolík, kacíř, neznaboh, bezbožník 1, ateista ap.; člověk, jemuž není nic svatého, darebák, bezbožník 2: pamatuj na Pána Boha, co takoví p-i, takoví neznabozi, co ti je do nich (Jir.); klel jako p.; – i toť byl nějaký p. (Něm.); expr. zdrob. pohánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích): přinášeli malého p-a ke křtu (Preis.) novorozeně ještě nepokřtěné