pokora, -y ž. 1. (ponížené) podřizování se někomu plynoucí z uznávání vlastních nedostatků, projev (přílišné) zdvořilosti z pocitu vlastní nedokonalosti: zdravit s uctivou p-ou; v p-ře se sklánět; farizejská p.; otrocká p. před pány †2. obřad, při kt. provinilec prosil za prominutí: podrobit se p-ře; musel vrah p-u činiti (Pal.)