poslouchati ned. 1. (koho, co; †komu, čemu; †na koho, co) vnímat sluchem (něčí projev ap.); naslouchat: p. zpěváka; p. hudbu, rozhlas, přednášku; pozorně p.; nemohu ten rámus už p.; neposlouchá, co mu povídám; zast. poslouchám ti v snech (Vrchl.); p. zpěvům (Zey.); (dítě) oči po něm obracelo a na řeč poslouchalo (Něm.); ♦ p. jen jedním uchem, na půl ucha nepozorně, ledabyle 2. poněk. zast. hovor. (co) účastnit se (jako studující) přednášek urč. oboru na vysoké škole: p. matematiku; poslouchal ještě Gebauera 3. rozk. způs. poslouchej, -me, -te hovor. (u výzev n. domluv) mívá platnost zdůrazňovací a slouží k buzení n. udržování pozornosti; vyjadřuje podiv, nedůvěru; poslyš 2: poslouchej(te), co to má znamenat, že...?; poslouchej, nevíš nic o tom rozbitém skle? 4. (koho, co; †koho, čeho; ~; †komu, čemu Koll., †na koho, co) plnit něčí rozkazy, dbát něčích rad a napomenutí, být poslušný: p. rodiče, učitelku; p. své babičky (Něm.); p. něčí rady; p. rozkazy, rozkazů; jeden poroučí, druzí poslouchají; neumíš p.?; přen. poslouchá jen svůj rozum řídí se jím; zast. poslouchá na slova Lamberova (Hál.); ♦ p. (někoho) na slovo, jako hodiny bez odmlouvání a okamžitě; p. někoho jako evangelium bezvýhradně, s velkou úctou; → nás. poslouchávati; — dok. poslechnouti