†potažmo, řidč. †potahmo přísl. 1. zprav. potahmo (na koho, co) se vztahem, se zřetelem, vzhledem k někomu, něčemu: potahmo na jednotlivce (Tyl) 2. expr. vlastně, respektive: objev prozradil, p. dal v užívání nepovolaným (K. Čap.); syn souseda (potahmo domácího pána) (Ner.)