pověděti (†povědíti Vrchl., Zey.) dok. (1. j. -vím, 3. mn. -vědí, rozk. -věz, trp. -věděn) (co; komu co, o kom, čem, na koho) slovy sdělit, oznámit, vyjádřit, říci: p. někomu své mínění; pověz nám o tom něco bližšího; pověděli si o svých starostech; počkej, já to povím mamince; všecko na něho pověděl požaloval; povíme si to za rok; jak už pověděno; p. pravdu; pověděl mu to do očí, od plic; poví jim to jaksepatří; hrůza p.; kdy začíná divadlo, to vám nepovím to nevím; ust. spoj. expr. já bych mu (to) pověděl! ukázal, vyčinil mu, vyplatil ho; přen. projevit, dát najevo, vyjádřit, sdělit: pověděli si to očima; vlastní názor poví víc než sebepodrobnější zpráva; karty povědí pravdu, ty neošidí (Jir.); ♦ pověděl mu co proto, zač je toho loket, zač je v Pardubicích perník ○ předp. do-, na-, o-, od- (zod-), pro-, před-, při-, vy- (se), za-; — ned. povídati