prášil, -a m. (1. mn. -ové) expr. kdo se chvástá, přepjatě, chlubivě lže, práší (ve význ. 7): p. a chlubná huba (Hol.); mezi starými formany bylo dost p-ů jako mezi myslivci (Jir.); ve spoj. baron P. postava vychloubačného dobrodružného lháře v čes. překladu povídek něm. básníka Gottfrieda Augusta Bürgera (v originále Münchhausen)