pravomoc, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -emi) (†právomocenství, -í s. Pal.) 1. souhrn práv příslušejících tomu, kdo je oprávněn dbát na dodržování práva, spravedlnosti: státní p.; p. soudu; někdejší královská, vrchnostenská, duchovní, biskupská p.; p. cechů 2. moc, oprávnění, právo rozhodovat vůbec; kompetence: mít rozsáhlou p.; omezená p.; rozšiřovat p. národních výborů; překračovat svou p.; zneužívat své p-i; převést instituci do p-i jiného ministerstva; otcovská p.