promlouvati ned. poněk. zast. kniž. k promluviti 1-4, 6, 7: p. po česku (Jir.); nikdo z nich ani slova nepromlouvá (Třeb.); – promlouval s ním o práci; – p. k shromáždění; – promlouvali živě, rozčileně (Jir.); – v básni důrazně promlouvá cit; – divné věci se dějí němí promlouvají (Šrám.)