protest, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) ústní n. písemné přednesení námitek n. nesouhlasu s něj. ustanovením, rozhodnutím n. činem: protestování; slovy n. gesty projevený nesouhlas n. odpor proti někomu, něčemu; námitka, odpor 2, ohrazení 2: p. proti porušování dohody; podávat p-y; – podrobit se bez p-u rozhodnutí; bouřlivé p-y; práv. směnečný p. úkon, jímž se zjišťuje odepření přijetí n. nezaplacení směnky; veřejná listina o tomto úkonu, protestní listina; protestní (*protestný) příd. obsahující, vyjadřující protest, konaný na znamení protestu: p. nóta, demonstrace, shromáždění, projev; p-á gesta (Nový); p-ý tón (Šim.); práv. p. listina protest; přísl. protestně řidč.: mávat p. rukama na protest