†provod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. (2. j. též -a) řidč. provoda, -y ž. Provodní neděle, jen ve spoj. s p-a, do p-a, do p-y, po p-ě: s p-a se bude ženit (Hol.); ležet od Nového roku do p-a (Pitt.); v pondělí po p-ě poslové měli slyšení (Tomek); hody, hody, do p-y (lid. říkadlo) 2. doprovod 4, 2: tančit za hudby p-u (Mach.); zahrát v p-y (Tyl) na doprovod