pucek, -cka m. (mn. 1. -ckové, -cci, 6. -ccích) (z něm.) ob. expr. buclaté dítě, malý buclatý člověk vůbec: dovádivý p. bucek; zavalitý p. tlouštík; pucek, -cku m. (6. mn. -ccích, -ckách) řidč. ob. odpadek koudele, cucek; něco malého, kulatého vůbec: koudeli pucky jsou spředeny (Baar); – p. nežitu čep (med.)