punc, -u, -e m. (6. j. -u, -i, 1. mn. -y, -e) (z něm. driv. it. zákl.) 1. úřední označení vyražené na předmětech z drahých kovů a potvrzující jejich pravost: zlatý prsten s puncem; p. na stříbrné tužce 2. expr. výrazná, charakteristická známka: dílo nesoucí p. básníkovy osobnosti; žena s puncem maloměšťáctví