rafnout dok. (min. -fl, -fnul, -fla, podst. -fnutí) expr. k rafat 1, 2 1. (po kom, čem; koho, co) (o zvířatech) rychle se ohnat n. též uchopit tlamou; chňapnout, kousnout; zhrub. (o lidech) rychle sáhnout, uchopit; popadnout 1: kočka myš pustí, hned ji zas rafne (Ner.); rafl mu po ruce; pes ho rafl do lýtka; – zhrub. r. někoho za límec; přen. (doly) hned po nich (odbytištích) rafly (Maj.); už ho (zloděje) rafli chytili, zatkli; arg. r. něco z chlívku (Staš.) ukrást 2. řidč. štěknout, hafnout: krátké rafnutí; rafnout se dok. zhrub. (s kým) dostat se do hádky, pohádat se: ženské se spolu rafly