ručitel, -e m. (ručitelka, -y ž.) kdo za někoho, něco ručí (ve význ. 3, 1); garant (kniž.): opatřit si r-e; – armáda je jedním z r-ů míru; práv. osoba zavázaná uhradit škodu n. splnit cizí závazek, zprav. finanční; polit. stranický r., r. za kandidáta člen strany doporučující nového kandidáta k přijetí