ruměniti (odchylně růměniti Choch.) ned. (3. mn. -í) poněk. zast. kniž. *1. (co) barvit do ruměna: líce rumění jara dech (Heyd.) *2. ruměnět: ruměnil a bledl (Čap.-Ch.); — ruměniti se (odchylně růměniti se Mach.) ned. řidč. poněk. zast. kniž. 1. být ruměný, jevit se ruměně; červenat se, rdít se 1: zeď se bělá, střecha růmění (Quis); nad Tetínem ruměnily se poslední červánky (Třeb.) 2. stávat se ruměným; červenat, rdít se 2: bleďoučká tvář znenáhla se ruměnila (Arb.) ○ předp. o-, z-, z- se, za-, za- se