sabat (dř. ps. též sabbat, sabbath), -u m. (6. j. -u) (z hebr.) náb. (u židů) sobota, poslední den v týdnu, den klidu a bohoslužeb: svěcení s-u; slavit s. modlitbou; přen. kniž. sváteční den, svátek vůbec: chcem slyšet v tichu s-u slavný hlahol zvonů (Vrchl.) svátku n. neděle; čarodějky s. světí (Vrchl.) svátek, slavnosti čarodějnic a zlých duchů; ovzduší tanečního s-u (Vach.); sabatový (*sabatní Vrchl.) příd.: s. předpis o sabatu; s. klid; přen. kniž. s. šat (zimy) (Ner.) sváteční