sestra, -y ž. (2. mn. -ter) 1. sourozenec ženského rodu: vlastní, nevlastní s.; sestřiny děti; měl ji rád jako rodnou sestru; přen. poněk. zast. a bás. (o něčem téhož druhu n. s něčím nějak souvisícím): jejich (letních nocí) jarní sestry (Jir.) (o jarních nocích); sketská slabost, ta s. strachu (Zey.); sta sester přizvala si (myšlenka) (Vrba) 2. poněk. zast. řidč. žena někomu přátelsky nakloněná, velmi blízká jako sestra: obyvatelé vesničtí byli bratřími jí a s-mi (Něm.); hodláte pobouřit sestry své proti lásce (Svět.) družky, ostatní dívky; učinila ji sestrou ve svých žalech (Svob.) přítelkyní 3. zdravotnická pracovnice ošetřující nemocné n. pomáhající lékaři: s. z poradny, ze zdravotnického střediska; dobrovolná s. Červeného kříže; zdravotní, (dř.) diplomovaná s.; dětská s.; vrchní s. (kliniky, oddělení); staniční s. 4. členka něj. náb. společenství, řeholního řádu: řádová s. jeptiška, řeholnice; školské sestry, milosrdné sestry jeptišky pečující o školy, o nemocné 5. členka někt. nábož. obcí a církví: táborské sestry 6. (zvl. dř.) vzájemné označení a oslovení členek někt. organizací tělovýchovných i polit.: s. náčelnice; s. jednatelka; zdrob. sestřička (†sestřinka Svět. aj., *sestruška Třeb.), -y ž.