shánivý, řidč. shánlivý příd. k sháněti; takový, kt. hodně shání; vyjadřující vlastnost toho, kdo hodně shání: s. člověk; s-á hospodyně; – s. výraz; → přísl. shánivě, řidč. shánlivě; → podst. shánivost, řidč. shánlivost (Preis.), -i ž.