sjeti dok. (1. j. sjedu, rozk. sjeď, min. sjel, podst. sjetí) 1. (odkud, kam) jízdou se dostat, dopravit dolů: s. s kopce (na lyžích); zdviž sjela do přízemí; jezdci sjeli po návrší k brodu 2. (odkud; kam) při jízdě n. jiném pohybu se dostat, vychýlit ze směru: s. z dráhy; vůz sjel do příkopu; kočí sjel na polní cestu; nůž mu sjel po hladké kůře 3. (co) vykonat jízdu přes něco, po něčem; řidč. (též zjeti) sjezdit 1, projezdit 1: s. kopec autem, na saních; s. řeku; – řidč. sjel celý svět, několik zemí 4. ob. (kam) (z ochoty, jako mimochodem) dojet 3, zajet: s. pro někoho autem; s. do lékárny na kole; já ti tam sjedu 5. (odkud; kam; kde) po povrchu něčeho klesnout, spadnout dolů, zprav. vlastní váhou, tíhou: s pera sjela kapka inkoustu na papír sklouzla, skápla; sjel po zábradlí; sjela otci s klína sklouzla; pokrývka sjela s jeho nohou smekla se; ruka sjela do kapsy, po sukni; blesk sjel do stromu; přen. se rtů mu sjel povzdech; jeho pohled sjel na podlahu; sjel po něm pohledem; sjel ho pohledem od hlavy k patě 6. řidč. (co) ojet, ojezdit 1, sjezdit 2: s. pneumatiky; nesjeté dláždění (Ner.) 7. slang. (co) v rychlosti provést, vykonat: každou scénu filmu sjeli dvakrát; orchestr si sjel skladbu ještě jednou přehrál; s. zprávy na rotačce rychle vytisknout 8. též zjet ob. expr. (koho, 4. p.) krátce, ale ostře vyplísnit: domácí sjel nájemníka; strašně, ledově ho sjel; sjeti se dok. 1. přijet dohromady; shromáždit se: sjeli se delegáti ze všech konců světa; sjelo se mnoho hostí; ve vlaku se sjel se strýcem setkal se 2. sport. slang. sjezdit se: výborně sjetá osmiveslice; ned. sjížděti, s. se